Když jsem poprvé uviděl vlkodava na obrázku, tenkrát u nás ještě nebyli ,vyrazil mi dech. Bylo v něm něco mystického, majestátního a nedostupného. Nikdy by mě nenapadlo, že ho jednou budu mít po boku. Můj sen začal nabývat jasnějších obrysů, po setkání s mojí přítelkyní Ivkou, také závislou pejskařkou.

Po pár letech společného soužití v nás začala sílit potřeba sdílet zase domov i s někým čtyřnohým. Začali jsme konat. Literatura, výstavy, videa…a když přijela Ivka z Cruft’s 2011 v Birminghamu, bylo rozhodnuto. V září toho roku se nám v Poličce narodil náš první vlkodávek Orin. A jelikož se rčení “Vlkodav je silně návykový” zakládá stoprocentně na pravdě, za necelý rok jsme si jeli do Úval pro naši slečnu Elišku. Po té co jsme se začali stýkat se stejně postiženými lidmi, nabraly události rychlý spád. Od té doby se můžeme pochlubit několika výstavními úspěchy.

Naši psi mají coursingové licence a zúčastňujeme se setkání po celé ČR.

A to byl jen krůček k úvahám o založení chovatelské stanice.